Jdi na obsah Jdi na menu
 


generalissimus Albrecht z Valdštejna

11. 12. 2006
generalissimus Albrecht z Valdštejna

ObrazekAlbrecht Václav Eusebius z Valdštejna, generalissimus císařských vojsk, říšský palatin, vladař domu valdštejnského, vévoda frýdlantský, meklenburský a zaháňský, admirál Baltického moře a Oceánu, rytíř Řádu zlatého rouna

* 14. 9. 1583 v Heřmanicích u Jaroměře, v českobratrské, zchudlé rodině, starobylého, panského rodu
1595 – 1587 - studoval na českobratrské škole na Košumberku u Chrudimi
1597 – 1599 - studoval na luteránské knížecí univerzitě v Goldbergu
1599 – studoval na luteránské akademii v Altdorfu, po půl roce ji musel opustit pro četné konflikty, již zde se objevily povahové vlastnosti, které ho provázely celý život – povýšenectví, sebestřednost, ješitnost, nesnášenlivost, pýchu, ziskuchtivost, mocichtivost, netrpělivost, výbušnost atd.
do 1602 - navštívil Nizozemí, Anglii, Francii a Itálii, kde také v Bologni a Padově studoval matematiku a astronomii
1604 – nechal se najmout jako fendrych pěšího pluku pro vojenské tažení císaře Rudolfa II. proti Turkům, vyznamenal se při obraně Ostřihomi, při tažení proti Bočkajovi i při obléhání Košic, vysloužil povýšení na hejtmana (patrně zde se nakazil „uherskou“ nemocí, jejímiž následky trpěl celý život)
1606 – konvertoval k římsko – katolickému náboženství
1606 – plukovníkem českého stavovského pluku
1608 - hejtmanem ve službách arciknížete Matyáše Habsburského, který vojensky vytáhl proti svému bratrovi Rudolfovi II., po libeňském míru zůstal v jeho sužbách jako komoří
1609 - oženil se výhodně s mladou vdovou Lukrécií Nekšovou z Landeka a získal tak rozsáhlý majetek na Vsetínsku a Zlínsku, započal tak svůj majetkový vzestup
1612 – podnikl cestu (zbožnou pouť) do Itálie
1614 - ovdověl
1615 - moravská zemská vláda ho jmenovala plukovníkem moravského stavovského vojska, v té době se osudově sblížil s arcivévodou Ferdinandem Štýrským a vystupoval jako jeho komorník
1617 - podpořil arcivévodu Ferdinanda Štýrského ve Friulské válce proti Benátkám množstvím jízdy i pěchoty a tak dopomohl k záchraně obležené pevnosti Gradišky, vyznamenal se zde v bojích
5. 6. 1617 – český sněm přijal jako jediného uchazeče o český trůn Ferdinanda Štýrského, budoucího císaře a krále Ferdinanda II.
23. 5. 1618 – počátek českého stavovského povstání, potažmo třicetileté války
VI. 1618 - protestuje proti vypovězení jezuitů ze země, za což je stižen direktory stavovského povstání domácím vězením, nabízí Ferdinandovi, že pro něj naverbuje pluk valonských kyrysníků
IX. 1618 - při ústupu císařského vojska z Čech je pomáhá zásobit proviantem a jinýmmateriálem, v Jihlavě se pokouší převést svůj moravský pluk na císařskou stranu, což se mu nepodaří a tak prchá s plukovní pokladnou do Vídně. Moravskými stavy je vypovězen z Moravy a jeho statky zkonfiskovány
III. 1619 - jmenován císařským plukovníkem
10. 6. 1619 – se svým valonským plukem bojuje v bitvách u Záblatí a u Věstonic, podílí se na obraně Vídně
1620 – členem dvorské císařské rady
8. 11. 1620 – jeho pluk bojuje v bitvě na Bílé hoře, je jmenován císařským komisařem v severozápadních Čechách
1621 - podílí se na činnosti mincovního konsorcia, které razí znehodnocenou minci, což končí státním bankrotem, tímto podnikem získává velké jmění
1621 – podílí se na obraně Moravy proti útoku oddílů Jiřího Krnovského a Gábora Bethlena
I. 1622 - jmenován pražským plukovníkem, tj. vojenským velitelem Prahy a celých Čech
1622 – z konfiskovaných majetků poražených stavů získává velká panství Frýdlant, Liberec, Jičín
9. 6. 1623 – oženil se s hraběnkou Kateřinou Isabelou z Harrachu, dcerou císařova rádce Karla z Harrachu, začíná výstavbu Valdštejnského paláce v Praze
VI. 1623 – jmenován generálmajorem pěchoty
IX. 1623 - povýšen na knížete z Frýdlantu
XI. 1623 – účastní se neúspěšných bojů proti Gáboru Bethlenovi na jihovýchodní Moravě
IV. 1625 - ujímá se velení císařských vojsk v Říši a Nizozemí, je jmenován generalissimem a sklízí úspěchy ve válce falcké, dánské a švédské
1625 – podává císaři návrh na reorganizaci armády, povýšen na vévodu z Frýdlantu, narození dcery Marie Alžběty
XI. 1625 – zahajuje tažení do Říše
1426 – v bitvách u Wohrstedtu a Dessavy drtí vojska protestantské Unie
1627 - kupuje knížectví zaháňské, frýdlantské knížectví se mění na vévodství (Jeho území bylo vyňato ze Zemských desek Království českého a stalo se tak jakýmsi státem ve státě. Hlavním centrem Frýdlantska se stal Jičín, dotýkalo se i hranice Slezska. Mezi další významná města patřil Liberec, Grabštejn a Valečov. Mezi jeho plány bylo v Jičíně zřídit sídlo biskupství, univerzitu a vlastní sněm. Od roku 1628 zde měl právo razit minci, jmenovat šlechtice a povyšovat na město. Do Jičína pozval jezuity, kteří zde založili kolej, kraj nebyl zatížen daněmi a byl proto nazýván též Terra Felix, tj. šťastnou zemí.)
IX. 1627 – společně s bavorskou armádou započíná tažení proti Dánsku
27. 11. 1627 – narození syna Albrechta Karla ( + 13. 1. 1628)
1628 - je mu propůjčeno vévodství meklenburské a je jmenován císařským generál-hejtmanem na moři Baltickém a Oceánu, obdrží Řád zlatého rouna
IV. – VIII. 1628 – neúspěšně obléhá Stralsund, což se stalo záminkou k švédské intervenci na kontinentě, buduje válečné loďstvo na Baltu
VI. 1630 - švédský král Gustav Adolf přeplavil armádu do severního Německa a zahájil postup do vnitrozemí
13. 8.. 1630 – císař podléhá tlaku kurfiřtů a na říšském sněmu v Řezně jej odvolává z velení, dle svých četných kritiků a nepřátel začíná intrikovat proti císaři
1630 – nastává rozvrat císařské armády i císařovy politické situace – ztráta Pomořanska
17. 9. 1631 – porážka katolické, ligistické armády u Breitenfeldu
IX. 1631 – vpád Sasů do Prahy a Čech
X. 1631 – císař jej rehabilituje, ustupuje ve všech jeho (i přímo vyděračských a nehorázných) požadavcích a opět jej jmenuje generalissimem císařské armády, ten během pár měsíců vybudoval čtyřicetitisícovou armádu, císař mu udělil hlohovské vévodství ve Slezsku náhradou za ztracené Meklenbursko
do VI. 1632 – v čele císařského vojska vyhnal saské posádky z Čech i Bavorska
1. – 4. 9. 1632 – ve čtyřdenní bitvě u Fürthu poráží švédské vojsko
16. 11. 1632 – v čele armády (padl zde pod ním kůň a sám byl raněn) bojuje v bitvě u Lützenu, ve které padl švédský král Gustav Adolf. Ačkoliv vojensky vzato skončila bitva nerozhodně, znamenala obnovení strategické iniciativy říšské Katolické ligy
V. 1633 – věnuje se osvobozování Slezska, vede široká diplomatická jednání, švédský kancléř mu údajně nabízí Českou korunu, dle jiných je jeho jednání řízeno jen a jen touhou po ukončení evropské války
11. 10. 1633 – rozdrtil švédké vojsko u Stínavy ve Slezsku, zde o své vůli propustil zajaté české emigranty
XI. 1633 – vpád Švédů do Bavorska, odmítá císařem nařízené zimní tažení, nachází se v kritickém zdravotním stavu
24. 11. 1633 - pod tlakem jeho odpůrců podepisuje císař dekret, jímž zbavuje vojsko věrnosti Valdštejnovi a velení svěřuje Gallasovi. Má být zatčen a se svými společníky dopraven do Vídně (nezapomínejme na to, že císař byl největším Valdštejnovým dlužníkem)
25. 2. 1634 – zavražděn vojenskými spiklenci v Chebu i s členy svého štábu, pohřben ve Stříbře, jeho dominium se rozpadlo a bylo rozchváceno jeho vrahy, další velká vlna pobělohorských konfiskací
1636 – jeho ostatky byly uloženy ve Valdicích
1785 - po zrušení kláštera byly jeho ostatky přeneseny do Mnichova Hradiště

(zdroj: J. Janáček – Valdštejn a jeho doba, Kdo byl kdo – slavní vojevůdci)



více: http://www.albrecht.wz.cz/avevaldstejn.html


Pamětní deska v obci Heřmanice, okres Náchod - ZDE
Pamětní desky v Chebu, okres Cheb - ZDE


 

Komentáře

Přidat komentář
Kontrolní kód Přehrát audio kód

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář