Jdi na obsah Jdi na menu
 


Pplk. Bedřich Valla

8. 10. 2006
Pplk. Bedřich Valla


ObrazekPplk. Valla, po rozpuštění čsl. armády, nechal se přesvědčit zástupci vojenského odboje ke vstupu do vzniklého Vládního vojska. Věděl, že takto bude moci využít svých vojenských zkušeností v boji za svobodu republiky, a že je to i jeho povinnost k přísaze čsl. vojáka.


Zapojil se tak do odboje ve vojenské odbojové organizaci „Obrana národa“, byl velitelem odbojové organizace „Útok“, spolupracoval s komunistickým odbojem, podporoval a organizoval sbírky pro postižené z řad odbojářů a skautů nasazených na práci do Říše.


Před odsunem Vládního vojska do Itálie byl převelen k 5. praporu do Kutné hory, pro doplnění spolehlivých důstojníků tohoto praporu a zároveň pro případ, že by se tak mohl vyhnout zatčení Gestapem, které již hrozilo, přechodem k partyzánům v Itálii.

ObrazekPo příjezdu do Itálie v květnu 1944 byl 5. prapor dislokován v Bologni. Zde se Valla opět zapojil do odbojové práce proti fašismu a Říši. V červenci dostal varování o jeho připravovaném se zatčení. Nezvolil útěk a vyhnutí se uvěznění, protože v této době byl již zatčen jeho syn Miloš, také za odbojovou činnost, a nechtěl tímto krokem uškodit ještě více jemu i rodině.

Počátkem srpna byl 5. prapor přemístěn do Brunette. Zde dne 11. 8. 1944 byl pplk Valla zatčen pracovníky pražského Gestapa. Následovala vyšetřovací vazba v „Pečkárně“ a na Pankráci. Po skončení vyšetřování byl převezen a uvězněn v Terezínské Malé pevnosti. Zde, v cele na pověstném 4. dvoře, dočkal se 5. května 1945 osvobození Rudou armádou. Nemohl ale okamžitě odjet domů. Z důvodu výskytu epidemie tyfu v Terezíně, musel každý projít karanténí stanicí v Krabčicích pod Řípem.

Pplk. Valla, voják, skaut, vlastenec, naposledy využívá svých zkušeností, organizačních schopností a jako velitel samosprávy karanténí stanice řídí potřebné při odjezdech bývalých vězňů zpět domů. V této době je převezen k hospitalizaci do nemocnice v Roudnici nad Labem. Zde je pravděpodobně poprvé postižen slabou mozkovou příhodou. Potom převezen do klidnějšího prostředí pečovatelského ústavu v Horních Beřkovicích. Zde dne 20. 5. 1945 je opětovně postižen mrtvicí a umírá. Dočkal se vytoužené svobodné republiky, ale nebylo mu dopřáno setkat se již s rodinou, pokračovat ve své práci, věnovat se výchově mládeže v duchu Junáckého slibu a desatera.

In memoriam byl povýšen do hodnosti podplukovníka čsl. armády, vyznamenán mimo jiné Zlatým Junáckým křížem, Československým válečným křížem 1939 a Štefánikovým pamětním odznakem I. stupně.

( Zdroj - http://www.cin-centrum.cz/dejiny1_63.htm )

 

Pomníček „Slibový pahorek byl odhalen 21.5.2005 při vzpomínce  60. výročí úmrtí pplk. Bedřicha Vally.

Na tomto místě bylo v předválečných letech slibové místo 11. oddílu Svazu Junáků Skautů republiky Českoskoslovenské Praha XIX – Dejvice. (na desce je omylem uvedeno 11. středisko)
Je zde také  kamenná „Vallova mohyla“, vytvořená členy a příznivci oddílu na památku bratra Bedřicha Vally.

Bedřich Valla, major  generálního štábu československé armády patřil mezi významné osobnosti a vůdce českého skautingu. Od roku 1932 vedl v Praze 11. chlapecký oddíl a v průběhu předválečných let  vybudoval 1.junácké středisko, které bylo největší  v republice. Ve středisku působil 4., 11. a 14. chlapecký oddíl, dále 7. dívčí oddíl a částečně i tzv. Spojovací oddíl.  V roce 1934 přijal  výzvu náčelníka  Svazu Junáků Skautů republiky Českoskoslovenské  A.B. Svojsíka na zavedení branné výchovy v Junáku, z důvodu přípravy mládeže na obranu republiky před nástupem německého fašismu.  Bratr Valla – Šíp  je proto označován za zakladatele branného skautingu.  V červenci roku 1936 byl mjr. Valla převelen z 5. oddělení MNO do 3. oddělení MNO – oddělení branné výchovy, kde přednostou oddělení byl plk.gšt. Čeněk Kudláček.

                V roce 1939, po rozpuštění československé armády, bylo potřeba zapojit schopné a vlastenecky spolehlivé důstojníky do vznikajícího protifašistického odboje a připravovat podmínky pro vojenskou podporu při osvobození republiky. Proto byl major Valla přemluven gen. Emingerem  ke vstupu do vládního vojska, a dne  1.7.1939  přijat do služebního poměru.  Ve funkci velitele 2. cyklistické roty, později 4. roty a zároveň jako zástupce velitele praporu  sloužil mjr. Valla u 1. praporu  ve Štefánikových kasárnách na Smíchově.  K 1. lednu 1943 byl povýšen do hodnosti  podplukovníka vládního vojska. Zapojil se do činnosti odbojové organizace Obrany národa, a to ve skupině  „LÍPA“, vedené plk. Theodorem Langem. Členy skupiny byli také plk. Karel Štěpánský a mjr. Jan Pulkrábek. Do ilegální činnosti zapojil také některé spolehlivé členy 11. oddílu dejvických junáků, které pověřoval zpravodajskou činností a budováním úkrytů zbraní.  

Pplk. Valla  dále spolupracoval s organizací ÚVOD, PRNV a také  ilegální Národní střeleckou gardou.  Jeho napojení na komunistický odboj a styk s Arnoštem Weidnerem vedlo v roce 1943 k založení  „B.O.Ú“ ( Bojová organizace Útok ).  Pplk. Valla byl velitelem organizace, nejdříve s působností u 1.praporu a později u všech praporů vládního vojska.  Činnost byla zaměřena na organizaci praporů pro revoluci. Toto napojení na komunistický odboj se pplk. Vallovi stalo později osudné a vedlo k jeho zatčení. 

Dne 23. května 1944 byl pplk. Valla převelen k 5. praporu vládního vojska v  Kutné Hoře do funkce zástupce velitele praporu. Následující den, 24.5. ve 20,00 hodin začalo pod jeho velením nakládání praporu k transportu, ve 04,25 hodin 25.5. se vojenský transport číslo  222007 vydává na cestu do tzv. „místa zasazení“.  Transport praporu dorazil dne 28.5.1944 do severní Itálie, kde v 03,25 hodin ve stanici Bologna byl vydán příkaz k vykládání. V místě zasazení prováděli vojáci vládního vojska z počátku převážně strážní služby na železnici.  To umožňilo zapojit se do sabotážní činnosti a také hledat  mnohým vojákům  cestu  přechodu k italským partyzánům. 

Jeho ilegální činnosti pokračovala i v Itálii, dodával zprávy o vojenské situaci a podporoval sabotážní práce vládních vojáků. Podle  svědectví velitele 4. roty mjr. Vítěslava Stockara spolupracoval pplk. Valla na organizování těchto sabotáží a vydal tajné nařízení, že za žádných okolností nesmí být proti italským partyzánům použito zbraní.  Ve dnech  4. -  5. srpna  byl 5. prapor vládního vojska  převelen z Bologni do Reggiola a v zápětí do Brunette.

Ještě před tím dostal Valla  varování, že se blíží jeho zatčení.  Dne 6.7.1944 byl  v Praze zatčen plk. Theodor Lang. Následovalo zatčení  plk. Štěpánského dne 19.7.1944, mjr. Pulkrábka dne 26.8.1944 a jejich převoz z Itálie do Prahy na Gestapo. Jeho syn Miloš byl dne  5. května  také  zatčen za ilegální činnost. Valla věděl, že teď bude na řadě i on.  Ještě stačil v Bologni na odlehlém místě ukrýt odbojové dokumenty a zprávy. Aby  neztížil synovu vazbu a neohrozil rodinné příslušníky doma, nevyužil zachránit se odchodem k partyzánům, ale zůstal u praporu až do svého zatčení.  K tomu došlo v Brunette dne 11.8.1944 v 8,30 hodin, a to na  přímý rozkaz K. H. Franka.   Autem SS byl převezen do Verony a odtud do Prahy. Vyšetřován byl nejdříve v hlavní úřadovně Gestapa „Pečkárně“ a také v Pankrácké věznici. Následně byl uvězněn v  terezínské Malé pevnosti na 4. dvoře v  cele č. 43. Zde velel pracovní četě vězňů, která chodila mimo pevnost provádět různé práce, například budování protitankových příkopů u Litoměřic. 

Dne  5. května 1945 se pplk. Valla dočkal osvobození Terezína.  V Malé Pevnosti byla katastrofální hygienická situace, výskyt tyfové nákazy a úplavice.  Většina vězňů byla propouštěna domů až po pobytu v karanténní stanici, která byla zřízena v Krabčicích pod Řípem.  Pplk. Valla byl zvolen velitelem samosprávy a organizoval odjezdy propuštěných vězňů. Byl ale stižen slabou mozkovou příhodou a odvezen do nemocnice v Roudnici na Labem. Z nemocnice byl  převezen do pečovatelského ústavu v Horních Beřkovicích, kde byl ale opětovně stižen mrtvicí a zde dne 20. května 1945 zemřel. V chaosu doby byl málem pohřben jako neznámý repatriant, neboť došlo ke ztrátě jeho identifikačních dokumentů. V Horních Beřkovicích ho našel až jeho druhý syn Dušan, který po návratu z ilegality zahájil pátrání po otcově osudu.

Široký záběr odbojové práce pplk. Bedřicha Vally a jeho práce v Junáku,  řadí br. Vallu – Šípa do skupiny význačných pracovníků protifašistického odboje a mezi nejvýznamnější činovníky předválečného  Svazu Junáků Skautů republiky Českoskoslovenské. 

Bedřich Valla byl byl povýšen in memoriam do hodnosti podplukovníka československé armády, vyznamenán Československým válečným křížem 1939, Zlatým Junáckým křížem, a Štefánikovým pamětním odznakem. I. stupně, Pamětním odznakem  1939 uděleným Svazem národních střeleckých gard.

Voják, skaut a vlastenec Bedřich Valla je pochován v rodné Náměšti nad Oslavou, kde se v roce 21.1.1892 narodil.    Urna s jeho ostatky je uložena v Kolumbáriu Husova sboru Církve Československé husitské. ( GPS 49°12'35.652"N, 16°9'2.914"E )

 

Jeho osobnost je vzpomenuta na několika dalších místech Čech a Moravy.

Pamětní deska obětem 2. světové války 1939 – 1945 „VAŠE SMRT NÁŠ ŽIVOT“, umístěná na budově Staré radnice v Náměšti nad Oslavou.           ( GPS: N49°12'24.91'' E16°9'26.02'' )

 

Pamětní deska „PAMÁTCE TĚCH, KDO V PŘEDVEČER II. SVĚTOVÉ VÁLKY V TÉTO BUDOVĚ PŘIPRAVOVALI VLAST K OBRANĚ A V LETECH NÁSLEDUJÍCÍCH ZA JEJÍ SVOBODU ZAPLATILI SVÝMI ŽIVOTY“, umístěná na Generálním štábu v Praze.   ( GPS: 50°6'0.532"N, 14°23'38.460"E)

 

Pomník pplk.Bedřicha  Vally, umístěný u řeky Lužnice, v katastru Stádlec - Slavňovice, okr. Tábor

(GPS :N 49°22.37815', E 14°31.54225')

Na desce pomníku je nápis: ZDE TRÁVIL POSLEDNÍ ODDECH ROKU 1939 S ČESKÝMI VLASTENCI
A JUNÁKY Pplk. BEDŘICH VALLA ZAKLADATEL BRANNÉHO SKAUTINGU
ZEMŘEL 20. 5. 1945 PO ÚTRAPÁCH TEREZÍNSKÉHO VĚZENÍ

                 Tento pomník je umístěn na místě posledních předválečných táborů pražského 1. střediska
Svazu Junáků Skautů republiky Českoskoslovenské, které bylo složeno ze  4., 11. a 14. chlapeckého  oddílu,  7. dívčího oddílu  a  tzv. Spojovacího oddílu, konané  v letech 1938 a 39.

V průběhu tábora roku 1938 zde byla natočena část filmu „Vzhůru mládí“, který ve spojení s další ukázkou prvků brannosti ( jezdectví, střelectví, lyžařství, vodní sporty, plavání, cyklistika, plachtění, které bylo točeno na různých místech republiky), měl sloužit jako propagační film branné výchovy mládeže.  Film byl natočen za podpory MNO – oddělení branné výchovy, kde pplk. Bedřich Valla pracoval. Valla  byl zároveň určen poradcem filmu. . Film točila ve své režii firma Josef Koza, Praha II, Vodičkova 34. Scénář filmu vytvořil B. Valla a M. Sokol (rover 11.oddílu), kameramanem byl Jaroslav Tuzar, písně ve filmu složil většinou B.Valla a zazněly v provedení FOK a Kuhnova  pěveckého sboru. Písně vydalo nakladatelství R.A.Dvorský na deskách Ultraphon. Doprovodné recitace přednesl Bedřich Karen. Původní film se neuchoval, v NFA je pouze upravená kopie  z roku 1940, která původní film značně znehodnotila.

Na posledním táboře v roce 1939  zde tábořilo cca 250 skautů. Z tohoto tábora předčasně odešel por. letectva Viktor Krcha, ( zástupce br. Vally) který se vydal na cestu do Polska k formující se jednotce československých letců v Krakově.  Po přepadení Polska byl při přesunech raněn, prodělal celou ústupovou anabázi přes území Sovětského svazu a internaci. Přes Istanbul se lodí dostal do Velké Británie a byl přijat k letectvu RAF.   Ve funkci navigátora létal u 311. bombardovací perutě, později u 138. perutě pro zvláštní určení. Dne 10.12.1942 zůstal nezvěstný s letounem Halifax  NF-Y, W 1002 při operačním letu z Káhiry na Maltu.  Jeho život je vzpomenut ve sloupci 247 válečného památníku Alamejnu v Egyptu  (GPS: 30.838038618, 28.946957588 30° 50' 16.9390232" N 28° 56' 49.0473175" E)

Jméno Viktora Krchy je také vzpomenuto v Památníku padlých Čs.letců v letech 1939 – 1945 na Náměstí svobody v Praze 6. Zde je také jméno dalšího člena 11. skautského oddílu Václava Řezáče – Roi, který jako Sgt. 311. Bombardovací perutě RAF zahynul dne 30.8. 1943 v 15,42 hod.při cvičném letu u letiště Baulieu v Anglii.  (GPS:N 50°06,056´ E 014°23,977´ ( 33457062 E, 5550025 N )

 

   

Pomník pplk. Bedřicha Vally, na bývalém tábořišti u Lužnice v katastru obce Slavňovice, nechal po válce postavit vlastním nákladem pan Šebele, obchodník ze Stádlece. Skautské tábory  zásoboval, a památníkem tak vyjádřil úctu k dílu br. Vally a jeho junáků.  Zničení pomníku  v dobách po r.1948  zachránila jeho zanesení v kartografických mapách.

 

 

Alej 90“ . Dne  4.září 2010 byla v Praze 6, na Evropské třídě slavnostně posvěcena nově vysázená alej 90. platanů javorolistých a jejich pojmenování po významných osobnostech minulosti a přítomnost Prahy 6. Mezi významné osobnosti Prahy 6, jako pplk. Josef Balabán; Vlasta Burian; gen. Alois Eliáš; genpor. František Fajtl; Ing. Jiří Hanzelka; pplk. Josef Mašín; Št.kpt. Václav Morávek; Arm.gen. Heliodor Píka; Arm. gen. Tomáš Sedláček a mnoho dalších významných osobností, byl zařazeni i pplk. Bedřich Valla. Jeho památný strom je vysazen pod pořadovým číslem 82.  Tím došlo také k symbolickému kořenového propojení a obnovení  některých dávných přátelských vztahů. Když Valla vyučoval na Vojenské akademii v Hranicích na Moravě, byl Heliodor Píka jedním z jeho nejbližších přátel, a proto se stal také kmotrem Vallova prvorozeného syna Miloše.(GPS: 50°5'36.891"N, 14°18'8.948"E)


Pamětní deska „Pomník Obětí okupace z řad Skautů Prahy XIX, umístěna na budově ČVUT, Praha 6, Technická 1902-2. Zde není přímo uvedeno Vallovo jméno, ale pamětní desku nechal zhotovit bratr Ctibor Vořech, poslední vůdce roverské smečky 11. oddílu bratra Vally. (GPS:50°6'8.870"N, 14°23'34.020"E)

 

 

 

Náhledy fotografií ze složky Pplk. Bedřich Valla

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář