Jdi na obsah Jdi na menu
 


Povídání o Buchlovicích

26. 9. 2010

 

 

Zabili nám Ferdinanda
   V neděli 28.června 1914 za krásného letního odpoledne pořádal nově založený odbor Národní jednoty zahradní lidovou slavnost v zahradě v Buchlovicích. Tuto zábavu navštívil zde právě dlící pan Leopold hrabě Berchtold, zahraniční ministr s chotí. Uprostřed nejživější zábavy byl hrabě odvolán k telefonu a když se po chvíli vrátil, oznámil, že mu bylo právě z Vídně sděleno, že následník trůnu, arcivévoda František Ferdinand d´Este se svou chotí, kněžnou Žofií Hohenbergerovou, byli dopoledne toho dne v Sarajevu zastřeleni. Tato zpráva vyvolala ve všech přítomných pochopitelný rozruch a celá slavnost byla zakalena. Berchtold se brzy nato rozloučil a odejel s chotí do Vídně. Dne 4.července 1914 se konaly ve zdejším kostele smuteční bohoslužby za zavražděného následníka trůnu a jeho choť
za účasti obecního zastupitelstva a různých korporací. V přípravách k nastávajícím žním se pomalu na onu nešťastnou událost zapomínalo.


Vzhůru na frontu
  Po vypovězení války Srbsku byla nařízena částečná mobilizace. 27.července 1914 bylo v Buchlovicích povoláno do zbraně celkem 17 mužů k okamžitému a 24hodinovému nastoupení. Týž den bylo nařízeno a vyhlášeno bubnem, aby všichni vojáci, dlící na dovolené, se do 24 hodin vrátili ku svým plukům. Po císařském manifestu  mým národům (30.července 1914) již každý věděl, že válka je neodvratná, ale přece se každý utěšoval tím, že Srbsko v poslední chvíli "prohlédne", že  proti Rakousku je slabé a že válka skončí nejvýše obsazením některých srbských měst a může být do 14 dnů, do měsíce hotova. Proto každého ohromila všeobecná mobilizace.
  V pátek 31.července 1914 k večeru seděla v zahradě Záložny společnost hostů a rozmlouvalo se o nastávající válce. Asi v 18 hodin přijel z Uh.Hradiště tesařský mistr Fabian Švanyga a pravil, že tam již je vyhlášena všeobecná mobilisace. Tato zpráva působila na každého zdrcujícím dojmem a nikdo jí nechtěl věřit. Roznesla se  jako bleskem po Buchlovicích a během hodiny  se shromáždily na náměstí zástupy lidu. Nikdo to nechápal, ale každý tušil, že nastává něco hrozného. K osmé hodině večerní vzrostly zástupy lidu na náměstí tak, že povozy nemohly projíždět. Starosta se telegraficky dotazoval okresního hejtmanství, odkuď došla odpověd: "Všeobecná mobilizace nařízena, vše připraviti a posla s vyhláškou očekávati."
Nastalo ticho. Teprve pozdě v noci se zástupy lidu rozcházely, ale tu noc spal málokdo klidně.
  O šesté hodině ranní přijel posel z hejtmanství s mobilizačními vyhláškami, které byly vylepeny dvěma obecními strážníky po městečku a na samotách vybubnovány. Všichni k vojsku, zeměbraně a domobraně příslušní (do 38 let věku) se připravovali k odchodu a činili pořádek ve svých záležitostech. Tento den uplynul v horečných přípravách a loučení. V noci z 1. na 2.srpna 1914 nespali téměř v každém domě a po celou noc chodili lidé po ulicích.


Loučení  a odjezd
   Nastal 2.srpen 1914. Neděle, pravý letní den, den odjezdu. Již za časných hodin se scházeli rezervisté a domobranci ve všedních šatech s kufříky a uzlíky s nejnutnějším prádlem a potravou na náměstí. Každého doprovázel někdo, rodiče, žena s dětmi. Mnozí z nich nesli děti v náručí, aby se s nimi ještě naposledy potěšili. Smutné ráno. Málokteré oko bylo suché a i z toho suchého zírala veliká bolest a úzkost před nastávajcí dobou.
  Asi k osmé hodině přijely na náměstí povozy, které dali rolníci vojákům bezplatně. Nastalo loučení. Scény, které následovaly, se nedají vylíčit. Ti nejotrlejší plakali jako děti. Po odjezdu vojáků zavládlo v celé obci ticho jako po pohřbu. Z Buchlovic odešlo 150 mladých lidí.


Lidé přivykli
  Lid byl válkou zpočátku celý ustrašený, ale časem si na ni zvykl, zvláště když rodiny za službu konající muže braly dosti dobré vyživovací podpory a příspěvky. Víceméně lichvařením tak mnohý přišel k penězům, o kterých se mu dříve nezdálo. Na rolníky začaly doléhat vymáhané rekvizice okresního hejtmanství. Přicházela hospodářská krize, neboť z neutrální ciziny se nemohlo pro blokádu nic přivážet. Domácí produkce vázla. Ceny nejprimitivnějších potřeb dostupovaly závratných výšek, takže zvláště chudí dělníci a rolníci trpěli nouzí. Byly  zavedeny poukázky na potraviny, cukřenky, chlebenky. Stát se snažil zmonopolizovat všechen obchod a omezit potřebu občana na nemožnou míru. Lidé byli nuceni kupovat u výrobců pod rukou za velké ceny, čehož mnozí využili k vlastnímu obohacení se z bídy ostatních. Veškerý život byl podroben státní kontrole, byly zavedeny bezmasé dny, kdy bylo pod hrozbou trestu zakázáno požívat maso. Navíc morálka obyvatel velmi poklesla, lidé se stávali sobci a udavačství úřadům bylo na denním pořádku.


Bída, nouze, hlad ...
  Úřady sbíraly i mosazné a měděné předměty, ostnatý drát a konečně i zvony. Bída byla nedozírná, peníze valem ztrácely na ceně a nic se za ně vlastně nedalo ani koupit. Mezi lidmi nastal směnný obchod - měštáci dávali sedlákům za potraviny šaty, nábytek, hudební nástroje (například za pohovku vykrmenou husu) a vůbec vše, co měl kdo cennějšího. Vyskytlo-li se náhodou v některém obchodě něco na prodej (maso, mýdlo, svíčky, petrolej) sbíhali se lidé z celé obce a tvořili fronty.
  Výnosem okresního hejtmanství dne 21.září 1914 bylo nařízeno sbírání ostružinového listí na přípravu čaje. Buchlovická školní mládež nasbírala 100 kg suchého listí. Mimo to bylo na 6kg ostružinového listí dodáno pro vojenskou nemocnici v zámku a infekční nemocnici. Výnosem okresní školní rady 1.října 1914 bylo poukázáno na hotovení teplých částí oděvů pro vojíny v poli při vyučování ženským pracím a dalším výnosem přikázáno hotoviti papírové podešve a papírové ponožky z Billrothova papíru. Zdejší mládež zhotovila celkem 13.783 kusy.


Nekonečné sbírky a chudoba
  10.listopadu 1914 přijeli do Buchlovic ranění vojíni do vojenské nemocnice, zřízené v zámku. Učitelský sbor uspořádal sbírku knih v různých jazycích pro  raněné, poskytl doutníky a dodal polské časopisy. 29.dubna 1915 vykonána žactvem za řízení učitelského sboru vlastenecká sbírka kovů a odesláno 5 beden o váze 225 kg. Za součinnosti obecního úřadu se správou školy byl pořízen seznam mladíků 15, 16 a 17 ti letých, jejichž výcvikem byl pověřen poddůstojník - rekonvalescent. Při školních  vycházkách byly sbírany duběnky, bukvice, žaludy, jahodové a ostružinové listí k válečným účelům. Nasbíráno 19q kaštanů. 30.září a 2.října 1915 provedena sbírka vlny a kaučuku, sesbíráno 420 kg. Chroustů nasbíráno 179 kg.


Sběrem ostatného drátu za záchranu monarchie
  Z rekvizice ostnatého drátu bylo celkem odvedeno 350kg. Z toho odevzdal velkostatek 200kg, Okrašlovací spolek 77kg, Antonín Krystýnek 13kg, Matěj Krejča 12kg, Bedřich Reich 11kg, František Gottfrried 8kg, Robert Weigl 7kg, Fabian Švanyga 4kg, František Winter 3kg, Helena Černá 3kg, Václav Gottfried 2kg, František Hája 1kg, Josef Šik 1 kg, Tomáš Hruška 1/2 kg a Jaroslav Zatloukal 1/2 kg.
 Důvěrníkem akce sbírání kopřiv a zároveň důvěrníkem pro zprostředkování válečného pojištění byl řídící učitel František Zelík. Sbírka olověných a cínových předmětů vynesla 43 a 1/2kg, jež byly zaslány ministerstvu války.
  Běhenm roku 1915 zdražily potraviny a potřeby pro domácnost až o 1.800%.


Do posledního dechu
   V březnu 1918 zemřel v Buchlovicích správce nájmu velkostatku  František Hortvík, který se zapsal do srdcí zdejšího lidu svým lidským postojem, zvláště v době první světové války. Na velkostatku, který měl pronajatý cukrovar firmy A.May, H.May a spol. v Uh.Hradišti, byla vydávána pracujícím mouka po celou dobu války i krátce po ní, a to 1/2 kg mouky za každý odpracovaný den na velkostatku. V roce 1917 nařídilo c.k.okresní hejtmanství v Uh.Hradišti snížit tuto dávku mouky pouze na 18 dkg za den. Správce Hortvík se velmi rázně postavil několikrát proti tomuto nařízení, takže hejtmanství od svého úmyslu upustilo. Správce Hortvík odměňoval pracující za vykonanou práci přes čas příslušnými odměnami. Co slíbil, splnil.Protože úkolová odměna byla poměrně slušná, vydělaly si pracující dívky a matky na onu dobu dosti prostředků na obživu. Nástupci zemřelého však od všeho upustili. Hortvík byl pohřben jako evangelík na hřbitově v Uh.Hradišti, kde bylo oddělení pro jinověrce.
  V Obecním domově v Praze byla 6.ledna 1918 přečtena spisovatelem A.Jiráskem tzv. Tříkrálová deklarace, spojená s přísahou českého národa. Tato přísaha se pak šířila po celé zemi. V Uh.Hradišti byla čtena 26.května 1918 a z Buchlovic se jí zúčastnil Leopold Kupčík s manželkou. Promluvili zde poslanci Měchura za sociální demokracii a ThDr.P.Antonín Cyril Stojan, pozdější arcibiskup olomoucký, za stranu lidovou. Z řad posluchačů vycházely již ostré výrazy na adresu válčícího Německa. Zúčastněný zástupce okresního hejtmanství již tehdy
vůbec nezakročil proti těmto ostrým výkřikům.


28.říjen 1918
  Historický okamžik vyhlášení samostatné Československé republiky poněkolik set leté porobě habsburskou monarchií nastal v Praze dne 28.října 1918. Poněvadž tehdy ještě nebylo rádio, nebylo možno ihned vyslat tuto radostnou zprávu na vlnách éteru. V Uh. Hradišti se dověděli o převratu až v úterý 29.října 1918. Buchlovice oslavily tuto neobyčejně významnou událost až ve středu 30.října 1918 večer slavnostním průvodem po městečku. K zúčastněným promluvil P.Jaroslav Zatloukal u mariánského sloupu na náměstí. Vyslovil však podiv na tím, že tak málo účastníků  shromáždění znalo druhou část československé hymny. Mládež, vojáci dlící doma na dovolené, projevovali svou radost neutuchajícím zpěvem národních, lidových, pochodových, sokolských a vlasteneckých písní. Nakonec zůstal na náměstí jen malý hlouček lidí, který byl vybídnut k uspořádání nějakého oslavného divadelního nebo zpěvního večera v sále Záložny.
   V té době vykonával funkci starosty obce radní Jan Strýček, obuvnický mistr. První radní Josef Gerža narukoval s branci do 50 let (tzv.třetí výzva). Na výzvu první československé vlády se měli hlásit českoslovenští vojíni na určených místech. Vojíni z Buchlovic šli k tomuto hlášení hromadně do Uh. Hradiště. Večer před tímto odchodem se šli občerstvit a posilnit do pálenice firmy Ad. Reich, kde jim bylo vše zdarma poskytnuto. Mnozí si tehdy vyřizovali své účty s některými, na něž měli spadeno z doby války. Průvod vojínů do Uh.Hradiště dospěl však důstojně.


VPM z obce Buchlovice - zde

text: Jan Kincl
zdroj: kniha Moje Buchlovice - 200 let městečka, M.Hrdý, V.Kořínek, B.Žižlavský, vydala obec Buchlovice, 2005


 

 

Komentáře

Přidat komentář
Kontrolní kód Přehrát audio kód

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář