Jdi na obsah Jdi na menu
 


Mé záříjové zasnění

26. 8. 2007
Mé záříjové zasnění


Měsíc září byl pro mnohé z nás kouzelný. Příroda docházela ke své zralosti a my se, stejně jako děti dnes, vraceli do školních lavic.  Rodiče nás nabádali, abychom se dobře učili a poznané v životě využívali. Září bylo bohaté na události. Politické i kulturní. Učitelé ve škole nám například připomínali, že v roce 995 vyvražděním Slavníkovců na Libici sjednotili Přemyslovci Čechy, v roce 1347 byl v Chrámu sv. Víta na Pražském hradě  korunován Karel IV.  v roce 1575 Rudolf II., v roce 1437 v Praze popravili Jana Roháče z Dubé i s jeho spolubojovníky, v roce 1861 rozhodnutím sboru obecního starších zavedena čeština jako vyučovací jazyk na pražských školách, v roce 1902 v Plzni zahájilo činnost Velké divadlo, v roce 1905 byl položen základní kámen Vinohradského divadla v Praze, v roce 1920 zahájilo činnost České divadlo v Olomouci apod.
Novodobější historie nám připomíná, že v září 1935 byly  vydány v Německu tzv. norimberské rasistické zákony, že v roce 1936 německý  ministr propagandy Goebbels prohlásil, že ČSR zřídila na svém území sovětská vojenská letiště a rozvinul tak lživou kampaň proti našemu státu, že v předvečer 1. září von Neutrah, tzv. říšský protektor v Čechách a na Moravě a státní sekretář K. H. Frank předložili Hitlerovi plán na likvidaci českého národa, že v září 1941 vyhlásil protektor R. Heydrich na území protektorátu stanné právo a začaly popravy představitelů domácího odboje, mj. byl zatčen hudební skladatel, zpěvák Karel Hašler. V září 1941 byla vydána výzva k organizování partyzánských skupin.
Z poválečného období nezapomínám na den 3. září 1948. Tehdy zemřel druhý president ČSR dr. Eduard Beneš, dne 14. září 1937 první president ČSR prof. T. G. Masaryk. V té souvislosti kronikářka obce Cikháj, učitelka J. Říhová do kroniky obce  mj. napsala: „Dotlouklo jedno z nejušlechtilejších srdcí, srdce presidenta Osvoboditele, jenž byl také čestným občanem naší obce. Jako bychom všichni cítili, že ztrátou jeho ztrácíme jistotu a svoji bezpečnost, bezpečnost našeho národa státu….V naší obci uctěna památka zemřelého presidenta 17. září ve škole.

Klid a slzy byly důkazem veliké lásky k tomu, který odešel navždy.“
Předtucha kronikářky se naplnila. Za dva roky do obecní kroniky napsala: „Aby byla uctěna památka 20. výročí republiky rozhodly se všechny spolky, korporace a zástupci politických stran obce vybudovati pomník padlým ve 1. světové válce, umožniti žákům zdejší školy výlet do Prahy, darovati do každé domácnosti zarámovaný a zasklený obraz presidenta Osvoboditele T. G. Masaryka, zakoupiti promítací přístroj, do obecní knihovny zakoupiti spisy sokola Tůmy. Vše bylo vykonáno přispěním velké většiny občanstva….Jaro přineslo nám v našem politickém životě a do našeho klidného života předzvěst čehosi hrozného, jehož následky jsme si nemohli ani domysliti, natož představiti. Režim třetí Říše zabral Rakousko z důvodu spojení všech Němců a nebezpečí tzv. bolševismu. Záborem Rakouska zbořila se i naše bezpečnost. U nás stále silněji pracuje hnutí henleinovské, které ústy svého vůdce vyslovilo 24. dubna v Karlových varech svoje požadavky, jichž podkladem byl nacionální socialismus. Dochází německými neodpovědnými fanatiky k boji proti republice…“
Měla i tentokrát pravdu. Boj skutečně nastal. Dne 30. září 1938 byla v  Německu v Mnichově, mezi Německou Říší a západními velmocemi, podepsána dohoda, která se stala pro český národ osudnou. Na tento den nelze zapomenout! Po vojenském obsazení naší země byl, 15. března 1939, vytvořen Protektorát Čechy a Morava.  V první den existence Protektorátu bylo zatčeno 6. 500 českých občanů převážně politiků a představitelů české inteligence. Byly zrušeny československé státní svátky a zavedly se dva nové. 15. březen jako den okupace a 20. duben den narozenin říšského činitele Adolfa Hitlera. Z veřejných prostranství byly odstraněny pomníky T. G. Masaryka, M. R. Štefánka, Fr. Palackého, sokolů, legionářů. Města a vesnice byly označeny českým a německým jménem. Němčina se stala úředním jazykem. Vzdělání bylo označené za nebezpečné. Naopak náboženství bylo zařazeno mezi instituce, které lze využívat ve prospěch Říše. Byly uzavřeny vysoké školy, 25 univerzitních profesorů popraveno. 1. 200 studentů deportováno do koncentračních táborů. Byla zakázaná činnost 32 gymnázií a tří učitelských ústavů, nastal proces rušení středních škol. Německá cenzura kontrolovala 1. 500 titulů periodického tisku, nakladatelství a vydavatelství.

Zastupujícímu německému protektorovi  byly předány klíče od pokladnice s korunovačními klenoty, které byly po staletí symbolem státnosti a samostatnosti českých zemí. Symboly Univerzity Karlovy, žezlo rektora, žezla čtyř děkanů, řetězy akademických funkcionářů, stříbrná pečeť z roku 1378 a zakládající listiny podepsané Karlem IV. převzala německá univerzita v Berlíně.
I v malé obci pod Žákovou horou a Tisůvkou v Cikháji došlo k soupisu všech osob, který měl být vyvěšen v každém obydlí. Na tabuli se žlutým podkladem byl černým písmem označen, v němčině a češtině, název obce. Pro noční hodiny bylo nařízeno úplné zatemnění oken. Veřejné budovy byly opatřeny říšskou vlajkou a vlajkou protektorátu Čechy a Morava. Ve škole se začala vyučovat němčina. Řídící učitel a jeho žena si museli opatřit průkaz o nežidovském původu. Z knihoven byly odstraněny vlastenecké knihy. Ukryly se obrazy našich presidentů, školní a obecní kroniky. V domácnostech byl proveden podrobný soupis veškerého dobytka a slepic.  Protektorátní moc zavedla potravinové a oděvní lístky, povinné dodávky zemědělských produktů. Mladí občané Cikháje byli odvedení na nucené práce do Německé Říše a na některá pracoviště v Protektorátu.
Představitelé Říše vypracovali program konečného řešení české otázky. Dokument stanovil zásady: Oslabit českou státnost až do úplné likvidace. Loajální občané poněmčit, lidi nečisté rasy přemístit do prostorů kolem Ledového moře. Nepřátelé říše, zrádci a Židé zlikvidovat. Český a moravský prostor obsazovat německými občany. Zrušit české školství, likvidovat národní instituce, spolky a společnosti. Přepracovat učební program české historie tak, aby český prostor a české dějiny byly objasňovány jako historická část německého území a německé historie.
Praha byla prohlášena za říšské město a Univerzita Karlova za nejstarší univerzitu německou ve střední Evropě. Na berlínské konferenci konané dne 20. ledna 1942 byly schváleny zásady konečného řešení židovské a slovanské otázky. Slované byly označeni za deformovanou „podrasu“. Židé byli určeni k totální fyzické likvidaci.
Od roku 1939 se na území protektorátu organizoval protiokupační a protinacistický odboj. Jak známo v roce 1941 začala příprava  k organizování partyzánského hnutí i v obci Cikháj. Partyzánům pomáhaly téměř všechny rodiny. Deset občanů bylo zatčeno, pět z nich odsouzeno k trestu smrti. Díky postupu Rudé armády byli před popravou zachráněni. Osvobozovací boj vyvrcholil 5. května 1945. Obec se stala svobodnou.

Při zamyšlení nad některými  výročími z měsíce záři, při připomínce myšlenek z obecní kroniky  malé obce Cikháj a především neblahého záříjového výročí od podepsání potupné mnichovské dohody, bychom neměli zapomenout! V boji za právo, svobodu a spravedlnost ve 2. světové válce položilo život více jak 360 tisíc Čechoslováků. Měli bychom se poučit  z přísahy o věrnosti československé republice od československých vojáků na východní a západní frontě 2. světové války, od členů partyzánských oddílů, vězněných občanů, převzít ji za vlastní a dodržovat,  Sám se  vracím  k prohlášení, které přijal Pražský Národní výbor československý v říjnu 1918: „Svobodo – velký vznešený pojme! Tři sta let na tě čekal náš ujařmený, nebohý český národ…Pozdravíme tě nejen jako dar bohů a nejšťastnějšího svého osudu národního, ale jako zástavu, jako příslib, že tebou podníceni a tebou posilněni půjdeme k výši, ve které nás neustále srážela bezcitná ruka nepřítelova….Dáváš-li nám práva, vymáháš za ně i povinnosti, které plniti slavně a důstojně přísaháme!..Žijeme a budeme si sami vládnout!

Pryč s cizími řády a právy….ni jediný z nás nesmí se dopustiti ničeho, co by mohlo vrhnouti stín na čisté jméno národa!...“ Opomíjení událostí a osobností z minulosti, z dob národního obrození, zapomínáni na naše hrdiny, veterány 2. světové války, odvádění pozornosti od česko- německých vztahů v dávné i blízké minulosti, zveličování úlohy evropské Únie a opomíjení jejího skutečného smyslu, zasáhly náš duchovní život.  Cílevědomá depolitizace úlohy národa přispívá k odtržení od minulosti a vede k zapomenutí našich bojů za národní osvobození. Zkusme, každý sám, porovnat minulost s mnohými projevy  současnosti.  Přispějme, aby práce, kultura, školství, výchova vůbec, náš životní prostor, nesloužily jen cizí moci a síle, ale především člověku v Čechách, na Moravě a ve Slezsku.

                                                                                                     Dr. Rudolf Hegenbart
                                                                                                (text i v Národním osvbození)

 

Komentáře

Přidat komentář
Kontrolní kód Přehrát audio kód

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář