SPOLEK PRO VPM - archivní verze - nový web je vets.cz

Teze k letošním výročí Cikháje – 650 let

část 1

Rudolf Hegenbart

Měsíc máj je velikým svátkem. My, cikhajští občané si připomínáme letos 15. květen 1368, 650 let od vstupu  civilizace do zdejšího území, stejně jako 240 let od sloučení, tehdy zde působících dvou osad Waldorf a Chykhaki, v jednu ves s názvem Ziegenhain, následně Cikháj.

V pradávné minulosti existovaly mezi novoměstským panstvím a  Žďárským klášterem pře o území zdejšího hlubokého pralesa. V lese převažovala jedle, buk, posléze smrky a javor. V hlubokých místních lesích bylo skryto veliké bohatství. Jeho využitím bylo možné uspokojovat potřeby a zájmy.

K vyřešení vleklého sporu dal podnět maršálek českého království Jindřich z Lipé. Jím určení pánové posoudili místní katastr, označili ho a vypracovali příslušný právní dokument. Ten v roce 1366 ukončil dlouholeté spory. Stanovil hranice území novoměstského panství a Žďárského kláštera.  

Vznikl tak katastr v rozsahu dnešního katastrálního území Cikháje. Na snímku katastr obce o rozloze 2146 ha. Příslušná pečeť a podpisy na dokumentu byly podmínkou k vydání příkazu Bočka Žďárského „zužitkovat přirůstající dřevo.“ Do místního katastru vstoupila civilizace.

Ke zpracování dřeva a k jeho organizaci, přicházeli občané české i německé národnosti ze severu Čech i jižní Moravy. Začala výstavba prvních chatrčí. Mýtiny po skácených stromech byly přeměňovány v ornou půdu. Ke správě území byla postavena budova Dvora, dnešní stavení č. 1 a 39. Středisko klášterní správy a moci. V čele Dvora byl šafář se šafářkou. Na kresbě Žďárský klášter. V rámci Dvora postaveno bylo  cca 20 domků. Komplex domků nesl název Waldorf – Lesní ves.  V nich sídlili konvršové, vrchní myslivci, pastevci skotu, pacholci, služebné a další personál Dvora.  Na jílovité, nekvalitní půdě, která sloužila pro pastvu skotu, v místech kde jsou domky Litochlebových, Pospíšilových, Sedláčkových apod.,  byla vystavěna osada řemeslníků s názvem Cikhaki.

Minulé generace postupně si části lesů, z pracovních a jiných důvodů, pojmenovávaly: Na mokré, U panáka, U obůrky, Na Žákově hoře, Na Fryšavském kopci, Na Žlabině, V bodlákově, Na staré pasece, U Stříbrné studánky, V Kašůvce, Na zubačce, V šindelně, V jeřábí, Ve spálené, Ve Zlatnicích, U hromových jedlí, U číhadla, V cukrovně, Na Kamenném vrchu, U soudných, U hraběnčiných milířů apod. Na vzniklé půdě se pěstoval oves, len, žito, řepa,  postupně další plodiny. Z nadojeného mléka od krav, koz,  se vyrábělo máslo  sýr.

Mniši Žďárského káštera přinášeli z Německa novinky zemědělské techniky, zkušenosti z lesní a zemědělské výroby, z evidence produkce a účetnictví. Hospodářství Dvora se těšilo rozkvětu. Horská půda v podmínkách drsného horského podnebí dávala obživu, přispívala ke směnné činnosti.

 V dalších údobích geologické a společenské podmínky vytvořily  předpoklady k založení dvou sklářských hutí. Bohužel zmíňky o tomto oboru, stejně jako o obci, existují v archivech až z let po roce 1600. Jedna sklářská huť byla v blízkosti Dvora, v místech dnešního prázdného stavení Popelových, druhá v blízkosti osady Kocanda. Sklářskou huť měla spravovat Mahdalena Uhlířová, mistrem hutě měl být Hans Schier. Sklo se stalo, po dlouhá léta, významným obchodním artiklem.

Ve 12 ti lesních milířích se rozvíjela výroba dřevěného uhlí. Dřevěné uhlí potřebovaly sklářské hutě, posléze hamr v Polničce, který zpracovával železnou rudu. Železářský podnik v Polničce vyráběl surové železo. Do provozu byl uveden v roce 1810. Kované železo se vyváželo do celé Evropy. K výrobě dřevěného uhlí byly vymezeny části lesa pod Tisůvkou v rozsahu  170 měřic a pod Žákovou horou v rozsahu 7.555 měřic. Pro majitele železáren byly pronajaty místní lesy na 10 let. I výroba dřevěného uhlí byla významným obchodním produktem.

 V určitém údobí obec čítala až 555 obyvatel.  V té době byla součástí obce Cikháj i osada Kocanda. Vedle lesnictví a zemědělství rozvíjela se řemeslná výroba jako výroba košů, opálek, nástrojů. Nejsilnější sociální skupinou byli pomocníci v hospodářství, 58 nádeníků, 45 služebníků  Postupně, v souladu s historickým vývojem a postupující civilizací, pracovalo v obci 67 řemeslníků – 11 tkalců, 6 běličů příze a plátna, 6 stolařů, 6 krejčích, 6 ševců, 5 bednářů, 4 truhláři, 3 zámečníci, 3 mlynáři, 2 pilníkáři, 2 pekaři, 2 kováři, 2 brusiči skla, 2 skláři, 2 myslivci, 1 pilař 1 kolář. Typickým produktem byla výroba dřevěných hodin se skleněným cimbálem.  Tak to šlo po staletích.

Po zániku Žďárského kláštera a odchodu mnichů mimo území byla se zdejšími osadami, přetrhána všechna společenská, hospodářská a kulturní pouta, církevní správa zrušena. Následně v roce 1789, před 240 lety, byly pozemky Dvora a objekty rozprodány. Osady Walldorf a Cikhaki se spojily v jeden celek pod názvem Ziegenhain a obec se rozvíjela postupně až do dnešní podoby Cikháj. Z rogala je krásný  pohled na dnešní  naši obec.

V údobí Rakousko- Uherska docházelo k dalším změnám. V obci došlo k zániku skelných hutí a ke snížení výroby dřevěného uhlí. Započalo období předení lnu, tkalcovství, plátenictví, bílení příze. Kvalitou a úrovní práce byli Cikhajští běliči známí na Moravě i  Čechách. Velkému obchodnímu styku přestala vyhovovat silnice. Tehdy vedla od Světnova, za Popelovými po světnovském katastru, přes Petrův kout k Žákově hoře a okolo ní do Herálce a také do Vříště. V roce 1845 byla vystavěna nová silnice středem obce. Oddělovala na jedné straně bývalou osadu Waldorf a na druhé straně bývalou osadu Chykhaki.  Ještě dlouho, což si pamatuje ještě moje generace, žáci školy se vzájemně pojmenovávali a šprýmovali. Děti ze Dvora byly nazývány „Dvoráci čmeláci“ a děti z dolní části obce „Cikhajáci černí ptáci“.

Významnou událostí obecního zastupitelstva bylo připojení obce k návrhu  projektu města Svratky na postavení vlakové dráhy z Ústí nad Orlicí do Jihlavy. Měla vést přes Svratku, Herálec, Cikháj, Žďár, Nové Veselí až do Jihlavy. Potřebné finanční prostředky byly odsouhlaseny. Záměr se neuskutečnil.
Novinkou té doby byla výroba javorového cukru. Navrtávány byly javory a odnímána javorová šťáva. První pokusy o výrobu cukru v cikhajském katastru  jsou zaznamenány  z jara roku 1811. Počátkem března kdy začíná  ve stromech proudit  míza bylo v Cikháji navrtáno 600 javorů. Z tohoto počtu javorů  byl získáno 500 věder javorové šťávy, což představovalo 28 tisíc litrů. Z této šťávy získali pracovníci po jejím odpaření cca 10 věder sladkého sirupu a kromě toho  67 liber   surového javorového cukru. Žďárský vrchní úřad zajásal a v katastru nechal označit dalších 1 700 javorů způsobilých k navrtání. Naděje na javorový cukr však ukončila vrchnost ve vzdálených městech. Dne 13. srpna 1814 tuto výrobu definitivně zakázala. Místo se nazývalo V cukrovně. Stejně tak  V šindelné byly vyráběny šindele na pokrytí střech.

V těchto údobích začalo sílit národní sebeuvědomění, touhy po znalostech, po vzdělanosti.  Děti  chodily tehdy do školy ve Světnově. Z iniciativy obecního zastupitelstva a občanů bylo, za složitých podmínek, zahájeno v roce 1863 vyučování. Učitelem se stal bývalý voják Filipí, který však nedostával plat. Na jeho obživu a chod školy přispívali rodiče dětí. Děti také v čele se svým učitelem chodily koledovat po staveních a prosily o přispění na jídlo i výuku. Učilo se v pronajatých místnostech jako například u Bukáčků č. 5. Oficiálně byla povolena škola až o deset let později a k tomu účelu zakoupena místní kovárna, nyní neobydlená budova pod budovou obecního úřadu. Byla přestavěna na školu.

Do obce přicházeli vzdělanci z vysokých škol z Brna a Prahy. Pomáhali, prostřednictvím besed a přednášek ke zvyšování kultury, k národnímu uvědomění, k vlastenectví. Díky jim a iniciativě členů  obecního zastupitelstva byla věnována pozornost kulturním aktivitám občanů a mládeže. V září 1889 zorganizovali s doprovodem místní hudby, pochod dětí, mládeže a dospělých na kdysi nepřístupnou,  bájemi obklopenou, Žákovu horu. V čele pochodu šel řídící učitel a předseda školské komise obce. Zde se konaly sportovní soutěže, soutěže ve zpěvu, recitaci, dospělí tancovali. Děti obdržely občerstvení stejně jako dospělí občané. Jak se píše v kronice „po 17. hodině se všichni vraceli v růžové náladě domů“.

V roce 1905 byl založen Sbor dobrovolných hasičů a v roce 1912 místní knihovna, občané začali hrát divadelní hry. Význam knihy vzrůstal od založení Karlovy univerzity v roce 1348 a s rozvojem řemesel.  V roce 1899 byl ve Žďáře  založen Místní odbor Národní jednoty. Jeho cílem bylo rozvíjet kulturní život nejen ve městě, ale i v širokém okolí. Pro Cikháj měl veliký význam rozvoj divadelnictví ve Žďáře. Započaté tradice přecházely z generace na generaci. Velkého rozmachu dosáhly po vzniku Československé republiky.            

pokračování