Jdi na obsah Jdi na menu
 


Nezapomínejme, za vším je vždy člověk

15. 5. 2016

Nezapomínejme, za vším je vždy  člověk


Na podzim si můžeme připomenout 72 let od seskoku výsadku členů štábu partyzánské brigády M. J. Hus. Stalo se tak 26. října 1944 v prostoru Žleby na Čáslavsku. Po seskoku  nastala  trnitá cesta, aby se členové štábu setkali. Po konsolidaci se vydali členové štábu k předem připravené základně na kótu 801 - Kamenný vrch mezi obci Cikháj a osadou Nová Huť, do Žďárských vrchů. Stalo se tak 2. listopadu 1944. Léty vedlo toto historické místo k zapomenutí. Navštěvnící ho nemohli najít. Díky Karlu Bohdálkovi, který v roce 2015, spolu s otcem, vyrobil ukazatele a umístil je tak, že dnes vedou návštěvníky spolehlivě  k základně partyzánů na kótě 801. Patří mu veliké poděkování. Na obrázku Karel Bohdálek   po instalaci ukazatelů.

1.jpg


 O problémech členů štábu, dobrých i špatných, bylo mnoho napsáno, mnoho našich předchůdců i dosud žijících občanů se s nimi několikráte setkalo a znalo důvěrně jejich osudy. Předmětem mé vzpomínky je příchod partyzánů do obce Cikháj. Obec měla v té době cca 150 obyvatel s padesáti domky.

2.jpgNa  obrázku pohled na obec. Pořídil jsem ho v roce 1992 při letu rogalem. Katastr obce s hlubokými lesy měří 2 146 ha. Ve 2. světové válce bylo 10 mladých občanů odveleno na nucené práce do Německa. 11 občanů včetně tří žen bylo zatčeno a uvězněno v koncentračních táborech. Šest z nich bylo odsouzeno k trestu smrti. Před popravoval je zachránil příjezd Rudé armády do Prahy dne 9. května 1945.

První setkání s partyzány
3.jpgV listopadu 1944 svážel lesní dělník Jaroslav Opat z Cikháje dřevo po lesní cestě na Mokré, nedaleko od Kamenného vrchu. Zde potkal dva muže. Byl to lesní správce z Nové Huti Karel Němec  a náčelník štábu brigády M. J. Hus, N. Chimič. Na obrázku kapitán Rudé armády N. Chimič. Po krátkém seznámení nasedli na saně a jeli směrem k obci. Chtěli znát kde bydlí Josef Vajs, hajný Adolf Haman a hajný Karel Jaitner. Na konci lesa lesního dělníka opustili a vydali se ke jmenovaným rodinám navázat kontakty.


Významným činitelem, který se staral o přípravu základny, a o získávání 4.jpgspolupracovníků partyzánské brigády, byl lesní správce Karel Němec z Nové Huti. Na   obrázku stojí Karel Němec, druhý z leva, spolu s dalšími, kteří se zúčastnili setkání partyzánských skupin v Cikháji v roce 1975. Zcela vlevo Růžena Doležalová ze Škrdlovic, vpravo od Karla Němce Josef Roučka, Adolf Haman a Marie Ptáčková všichni z Cikháje. Karel Němec, na obrázku samostatně, se postaral, aby v okolí obce byly připraveny zemljanky pro partyzány a pro potřeby odboje. Vedle základny na kótě 801 bylo, pomocí hajných a lesních dělníků, vykopáno a dřevem zpevněno, v lese a v okolí Cikháje pět zemljanek a chatka.


 Karel Němec získal postupně pro partyzánský odboj téměř všechny hajní a 5.jpglesní dělníky z  Cikháje a okolí. V krátké době byla vytvořena rozsáhlá síť civilních spolupracovníků partyzánů. V Budči  bylo zapojeno 10 osob, v Cikháji 11, v Českém Herálci a ve Světnově 1 občan. Ve Čtvrtích 16 osob, v Dušejově 2 osoby, v Nové Huti 24 osob, v Novém Veselí a v Počítkách 5 osob, v Polničce 18 osob, v Račíně 23 osob, v Radostíně u Vojnova Městce 18 osob, ve Skleném 16 osob, ve Stržanově 15 osob, ve Škrdlovicích a ve Vatíně 8 osob, ve Vojnově Městci 25 osob, ve Vysokém 3 osoby ve Žďáře město 57 osob a ve Žďáře Zámek 17 osob.   Připočítáme-li  účastníky partyzánských oddílů Zarevo, Jan Kozina, Vpřed pak to byl v prostoru Žďárských vrchů silný potenciál, který zesílil v dubnu a v květnových dnech roku 1945


 Občané poskytovali partyzánům velmi cenné služby v materiální, zdravotní a 6.jpgzpravodajské činnosti. V chaloupce lesního dělníka Josefa Vaise byla umístěna vysílačka brigády M. J. Hus. Na obrázku trosky domku, který německá vojska vypálila po udání, že v tomto domku jsou partyzáni.  Gestapo zatklo a uvěznilo majitele Josefa Vajse a jeho dceru Marii Beránkovou. Syn Josef Vajs byl přesunut na nucené práce do Německa.  Na obrázku Josef Vajs mladší, vpravo jeho sestra Marie Beránková v roce 1975 v Cikháji při převzetí ocenění za odbojovou činnost. Uprostřed Rudolf Kichner 7.jpgobčan Světnova. Marie Beránková řekla, že byla pověřena podáváním zpráv o pobytu gestapa v obci a pohybu německých hostů na zdejším polesí u revírníka německé národnosti Otto Pompeho. Při výsleších, při mučení, nic nepřiznala a nikoho nevyzradila.


Významné ocenění si zaslouží  bývalí hajní z Cikháje. Karel Jaitner a Adolf Haman. Adolf Haman přešel  do brigády M. J. Hus začátkem prosince 1944. Od roku 1942 a 1943 byl zapojen do protinacistické činnosti řízené odbojovým centrem ve Žďáře nad Sázavou. Jeho spolupracovníkem byl Václav Ježek první předseda revolučního národního výboru ve Žďáře nad Sázavou a Jaroslav Oubrecht, který byl aktivistou centra a dojížděl do obce pomáhat v organizaci odbojové činnosti proti fašistickému Německu. V kronice školy napsal řídící učitel Oldřich Bartoš jak se scházeli občané v chaloupkách při necování – síťování. Zatímco ženy síťovaly a vyprávěly si různé prožitky, muži za účasti Jaroslava Oubrechta měli na zemi rozloženou mapu a posuzovali situaci na frontě,  ústup, posléze vítězný postup Rudé   armády k Berlínu, radili se o poválečných aktivitách v obci.


Adolf Haman se stal zástupcem velitele jednoho  oddílu brigády M. J. Hus, 8.jpgkterému velel N. Kolesnik, posléze velitel brigády. Na obrázku hajný, bývalý partyzán Adolf Haman, při vyprávění svých prožitků ve 2. světové válce na okresním aktivu ve Žďáře nad Sázavou. Zcela v předu Josef Kocián aktivní člen brigády M. J. Hus, vpravo Jan Vejmělek velitel civilního partyzánského oddílu brigády M. J. Hus ve Žďáře nad Sázavou, zcela vpravo Josef Voráč bývalý předseda ONV Žďárského okresu. Adolf Haman přešel k partyzánské brigádě neboť hrozilo jeho zatčení gestapem. V době kdy zatýkalo v obci gestapo místní občany nemělo ve svých dvou autech místo. Adolfu Hamanovi odebrali  flintu a pod trestem smrti mu přikázali, že se nesmí vzdálit z domu. Druhý den se měl dostavit k výslechu do Jihlavy. Při cestě byl koňský povoz, který ho vezl na vlak, přepaden partyzány a kočí se musel vrátit domů. V obci se hovořilo, že se Adolf Haman ztratil. Gestapo zatklo jeho manželku, která byla v jiném stavu. O záměru manžela nic nevěděla.  Doma zůstaly dvě malé dcery, jedné byly 4, druhé 2 roky. Na vánoce v roce 1944 byly bez tatínka a maminky, doma zůstal pouze nemocný dědeček. Koupat, vařit a ošetřovat je chodila sousedka. Byly to jejich první vánoce bez rodičů, bez vánočního stromečku, bez dárků. Po válce vyprávěla Marie Hamanová, jak slyšela veliké bolestivé výkřiky, naříkání, pláč, Karly Jaitnerové, sestry hajného Jaitnera, jak dennodenně hrozně trpěla. Nic nepřiznala a nikoho nevyzradila. Cela kde byla vězněna Marie Hamanová byla oddělena příčkou od cely kde byla uvězněna a týrána Karla Jaitnerová.

Dalším významným pomocníkem partyzánů v Cikháji byl hajný Karel Jaitner. 9.jpgSe svoji sestrou bydlel v hájence u lesa na východní straně obce. Počátkem prosince 1944 přišli k němu členové partyzánského štábu Zarevo. Členové štábu nesli do obce vysílačku, malé zásoby potravin s munice. Část štábu přešla do domku Josefa Vajse kde umístila svoji vysílačku.  Domek měl výhodnou polohu. Skok do lesa a od něj bylo možno přehlednout v údolíčku celou vesnici.  Dne 13. prosince 1944 přepadli členové štábu četnickou stanici v Herálci kde se zmocnili zbraní a četnických uniforem.


Členové štábu Zareva věděli, že byl Karel Jaitner požádán počátkem  listopadu náčelníkem štábu brigády M. J. Hus N. Chimičem, aby navázal  styk s vedoucím služebny české kriminální poicie v Novém Městě na Moravě R. Novotným, četnickým strážmistrem A. Havlíkem a praporčíkem pěchoty Č. Bečkou, který bydlel v Novém Městě na Moravě. Členové štábu Zareva požádali Karla Jainera, aby i jim získával zprávy o činnosti a opatřeních gestapa, německé bezpečnostní služby, protipartyzánských jednotek i  chystaných akcích protektorátní policie a četnictva. Pověřili ho, aby navázal spojení s českou ilegální odbojovou organizací Rada tří. Dne 30. prosince 1944 došlo v této hájence k setkání štábů oddílu Zarevo a brigády M. J. Hus. Sestra hajného Karla Jaitnerová připravila, s pomocí některých občanů Cikháje, pro všechny přítomné  večeři. Dne 1. ledna 1945, po splění úkolů likvidace výtopny a zničení lokomotiv ve Žďáře nad Sázavou, odešli členové štábu oddílu Zarevo na Frýšavu a Samotín.


Dne 1. května 1945 byla obec Cikháj, všechny domy a stodoly, obsazeny německým vojskem a gestapem. Cílem bylo zatknout partyzány a zlikvidovat obec. Vytižně to vyjádřil jeden německý voják při prohlídce domku Františka Ptáčka. Hrozil na majitele domku pěstí a řekl: „Ziegenhain, sam partyzan!“ Díky součinnosti partyzánů a jejich včasného odchodu do lesů mimo obec byla vesnice a místní občané zachráněni.


 V té době začal v okolí Svratky a obce Cikháj působit i oddíl Vpřed pod 10.jpgvedením velitele N. Melničuka - Orla.  Na obrázku N.Melničuk při podpisu fotografií  v Cikháji v roce 1975. Jeho oddíl se zúčastnil dne 27. dubna 1945 poslední vítězné bitvy s německými vojsky o výsadek potravin a zbraní se Sovětského svazu v prostoru mezi Cikhájem a osadou Kocanda.


Cesta ke svobodě
Dne 5. května 1945, na základě  doporučení partyzánů, vstoupili občané Cikháje do závěrečného procesu za své osvobození. Do školní kroniky spisovatel, básník, Petr Křička, který pobýval v Cikháji napsal: „5.květen 1945, vidina Královských Hradčan, symbolu naší svobody a státní samostatnosti, vznášela se i před očima vlastenců cikhajských, kteří s nadšením účastnili se povstátní národního ve slavném květnu 1945, ruku v ruce s partyzány, jimiž hemžily se lesy na Žákovici. V těch dnech spěchal jsem i já pěšky do bojující Prahy.“


Občané pod vedením revolučního národního výboru, který byl v obci ustaven 11.jpgčleny brigády M. J. Hus 11. listopadu 1944, jeho předsedy Stanislava Ptáčka, káceli stromy přes příjezdové silnice do obce, aby  zabránili dalšímu příjezdu německých vojsk. Záhy s rozkazu  velení partyzánů smrky odstraňovali. Partyzáni a místní starosta prohlásili obec za svobodnou. Na rozhodujících  budovách obce byla vyšena československá a rudá vlajka. Občané prožívali mezi prvními ve Žďárském okrese radost ze svobody.


 V květnu roku 1946 přijel do obce ze Sovětského svazu generál Kovpak. Shromážděným občanům děkoval za jejich pomoc partyzánům, za utrpení, která prožívali během války, za podíl na ukončení hrůzné války a osvobození obce a Československa.  Na snímku generál Kovpak při projevu k občanům Cikháje spolu se s vým doprovodem a dcerkami vězněné Marie Beránkové, dcery Josefa Vajse, kterému německá vojska vypálila domek.

12.jpg

 

 

 

 

 

 


Nezapomínáme
13.jpgAby se nikdy nezapomělo došlo v obci v roce 1975 k odhalení Památníků odbojové činnosti. U všech čtyř se sešli bývalí partyzáni, spolupracovníci a hosté. Při té příležitosti se uskutečnilo, za velké účasti občanů ze širokého okolí, setkání všech českých a ruských členů partyzánských skupin, které působily v katastru obce a ve Žďárských vrších. Zúčastnili se i  velitelé brigády M. J. Hus, Zareva a Vpřed. Na obrázku z leva náčelník štábu oddílu Zarevo F. Kadlec – Ivan Hrozný, vpravo od něj dcery padlého velitele brigády M. J. Hus u Leškovic majora Fomina a vpravo velitel oddílu Vpřed major Melničuk – Orel v Cikháji v roce 1975 na setkání všech členů partyzánských skupin.


K Památníkům každoročně jsou pokládány obecním zastupitelstvem Cikháje květiny. U velkého Památníku v obci se setkáváji občané v čele s členy Klubu českého pohraničí, kteří nezapomínají na historii vlasti, na odboj a na velikou úlohu místních  občanů a intelektuálů při organizování aktivit proti německým nacistům, jako byli místní řídící učitel Oldřich Bartoš, spisovatel Petr Křička či správce lesního polesí Nová Huť Karel Němec. Připomínají si události z 2. světové války, velikou zásluhu partyzánské brigády M. J. Hus, oddílů Zarevo, Vpřed a dalších, statečnost hajných, žen, mladých místních občanů a občanů ze širokého okolí kolem Žďárských vrchů.


Řídící učitel místní školy Oldřch Bartoš napsal do školní kroniky: „V chmurné dny, kdy německé fanfáry z radia s protivným bubnováním vyhlašovaly zdánlivě vítězný postup fašistických vojsk, tu jako bych četl v duších našeho lidu Jiráskova slova: „Když mně bylo nejhůře, napadá mě vzdor a myslím si: Tisíc let jsme tu stáli a obhájili se, krváceli a trpěli a teď bychom měli malátnět? Ne, kdybych měl být poslední, sám jediný, nepoddal bych se!“ Jak aktuální jsou to slova, které si připomínají účastníci setkání v Cikháji.  Opakují si i to, co si říkali partyzáni. Nejsme nepřátelé Německa. Byli jsme a budeme nepřáteli fašismu ve všech jeho podobách. Jsme proti všem formám, které by směřovaly k likvidaci naší svrchovanosti a samostatnosti s vědomím, že jedině hrdý a sebevědomý národ mající úctu před sebou samým, může být tvůrcem mezinárodního bratrství. Slibují si každý po svém, že zůstaneme věrni českému národu, jeho mravním zásadám, že nezradíme rok 1918 ani rok 1945, že za žádných okolnosti se nebudeme podílet na zkreslování naší české historie.


 Přejí si, aby vzpomínky na velká utrpení mnoha obyvatel naší vlasti, národů Evropy, Sovětského svazu, na činnost partytáznských skupin, na jejich bolestí i výhry, vedly k zamyšlení nad nesmyslností válek, s přáním, aby i nadále rozkvétaly v Cikháji a v naší svobodné vlasti stromy, kvetly růže, rostlo obilí, usmívaly se děti, aby občané se měli rádi, byli spokojení a měli k sobě blízko.


14.jpgMementem takových přání zůstávají  myšlenky, které symbolizuje i tento Památník v Cikháji a slova pisatele knihy „Lidé stateční a ti druzí“ Františka Ťopka v závěru jeho knihy z roku 1966.


 „Nezapomeneme, nikdy nezapomeneme soudruhu Faustove, Ivane Hrozný, Melniku, Chimiči, Orlove. Nezapomeneme na živé, ani na ty, kteří za naši svobodu platili svými životy. Nikdy nezapomeneme!“

                                 Napsal Rudolf Hegenbart  2016

 

Náhledy fotografií ze složky Nezapomínejme, za vším je vždy člověk

Komentáře

Přidat komentář
Kontrolní kód Přehrát audio kód

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář